Energetický mix: Jak na něj?

Příčinou změny klimatu je s největší pravděpodobností zesilování přirozeného skleníkového efektu atmosféry v důsledku lidské činnosti a nadměrného zvyšování emisí skleníkových plynů. Abychom předešli očekávaným negativním dopadům změny klimatu, je potřeba se zaměřit na efektivní snižování emisí skleníkových plynů, k čemuž vedou dvě základní cesty - náhrada spalování fosilních paliv obnovitelnými zdroji energie (OZE) nebo využití jaderné energie. Jakou cestou by se podle mého názoru měla ČR ubírat, jaké vidím přednosti a úskalí těchto dvou variant? Přečtěte si můj pohled v článku.

Obnovitelné zdroje (OZE)
Pro ČR byl stanoven Evropskou komisí cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energií pro r. 2020 ve výši 13 %. Jedná se o součet OZE nejen při výrobě elektrické energie, ale i v dopravě a při výrobě tepla. V současné době činí podíl OZE ve ČR cca 15 %, nicméně od r. 2014 jejich podíl stagnuje. Česká republika nemá sice ideální zeměpisnou polohu pro využívání většiny OZE, přesto jejich potenciál je jen velmi málo využíván. Podle studií je realistický potenciál využití větrné energie 2300 MW a solární energie 5800 MW. Bohužel stát téměř rezignoval na podporu malých zdrojů z OZE i na jejich rovný přístup na trh a zahleděl se do využití jádra. Přitom do r. 2030 má ČR zvýšit podíl OZE na 21 % (přičemž EK zřejmě závazek pro ČR zvýší na 23 %).

OZE jsou zároveň velká příležitost pro vědu a výzkum, veřejný sektor, průmysl i jednotlivce. Pojďme proto udělat maximum pro instalaci a zvýšení podílu OZE, úvahu o jejich využití neberme pouze jako byznys, berme ji jako součást životního stylu, jako filosofii. Navíc např. náklady fotovoltaiky klesly v posledních letech o mnoho desítek procent, její instalace se dnes i bez dotací zaplatí za cca deset let.

Jaderná energetika
Státní energetická koncepce považuje jaderné elektrárny za základní pilíř výroby elektrické energie. Jejich cílový podíl na energetickém mixu má dosáhnout 50 %. Zahrnuje provoz JE Dukovany do r. 2035 (s možným prodloužením do r. 2045), JE Temelín do r. 2060 a výstavbu nových bloků o výkonu 2500 MW v JE Dukovany kolem r. 2040. Příprava výstavby těchto bloků se však neustále oddaluje a to jak z důvodů technických, tak zejména z důvodů ekonomických.

Proto i nedávné rozhodnutí vlády, že výstavbu jaderných bloků bude realizovat a financovat dceřinná firma ČEZu, s případnou, nejasně formulovanou garancí státu, budí rozpaky. Cena za výstavbu jaderných bloků ve světě totiž díky bezpečnostním opatřením značně stoupá, zároveň doba výstavby se protahuje, přičemž cena elektrické energie je velmi volatilní a nedává záruky ekonomické návratnosti. Několik příkladů z Evropy. Výstavba JE Hinkley Point C (2x1630 MW) - nárůst nákladů z 6,7 mld. Euro na 22,3 mld., JE Paks (2x1200 MW) - nárůst nákladů ze 7,3 mld.Euro na 12,5 mld. Náklady na blok 1200 MW tak vychází na 150 - 200 mld. Kč.

Další náklady v desítkách miliard korun bude znamenat výstavba uložiště jaderných odpadů. Je tedy otázkou, zda investovat stovky miliard do výstavby nových bloků nebo zda podporovat ve větší míře diverzifikaci výroby elektrické energie v podobě OZE či menších plynových elektráren. Technologický vývoj těchto energetických zdrojů jde rychlým tempem vpřed, a jak již bylo řečeno, jejich cena klesá.

Uhelná lobby se ale nevzdává
V současné době řeší polostátní firma ČEZ, zda prodat, či neprodat Elektrárnu Počerady fy Czech Coal podnikatele Tykače. Tato elektrárna je jednou z největších hnědouhelných tepelných elektráren u nás, s výkonem 5x200 MW, ale také elektrárnou technicky a ekologicky nejzastaralejší. Je zároveň největším zdrojem skleníkových plynů v ČR, ročně vypustí do ovzduší 5,5mil. tun CO2. Elektrárna zřejmě nevyhoví emisním limitům v r. 2021. Prodej soukromému majiteli, by jistě vedl k jeho velkému tlaku na prodloužení provozu a tím k ohrožení plnění státních klimatických a energetických cílů, stejně jako se tomu děje u elektrárny Chvaletice, které Pardubický krajský úřad udělil výjimku z emisních limitů do r. 2027.

A co na to premiér ČR?
V polovině června země EU jednaly o schválení závazku, že sníží do roku 2050 evropskou uhlíkovou bilanci na nulu, aby zbrzdily globální změny klimatu. Česko společně s Polskem a Maďarskem a Estonskem ale zabránilo jeho přijetí. "Proč máme 31 let předem rozhodovat o tom, co bude v roce 2050?"; řekl premiér Andrej Babiš, podle nějž by plán poškodil tuzemské hospodářství.

Přes tento pesimistický závěr věřím ve zdravý rozum a pud sebezáchovy, který povede k rychlé náhradě fosilních paliv zejména OZE.

Be the first to comment

Please check your e-mail for a link to activate your account.