Dosud jsem se v Senátu nesetkal s tím, že by byl zákon připravován s tak silným příspěvkem vlivové skupiny jako novela stavebního zákona. Kdo stojí za věcným návrhem novely? Ministryně Dostálová se nijak netají, že jej připravuje s Hospodářskou komorou a velkými developery. Nejsilnějším hráčem v přípravách a propagaci novely je Sdružení pro architekturu a rozvoj známé pod zkratkou SaR. A kdo se skrývá za Sdružením pro architekturu a rozvoj? Zakládajícím členem je Dušan Kunovský z Central Group a.s.

Přečtěte si více v Deníku Referendum, který vydal můj komentář k novele stavebního zákona.

Díky spolupráci se samosprávami obcí z JV Prahy ve věci nesouhlasu s výstavbou Vestecké spojky a Exitu4 jsem byl seznámen i s dalším problémem, který trápí občany v těchto obcích – hluk z Pražského okruhu a dálnice D1.

Již léta obce apelují na ŘSD, aby byla doplněna protihluková ochrana a zejména snížena rychlost nákladní kamionové dopravy, jak je to běžné např. v Rakousku či SRN.

Vyvinul jsem na mnoha jednáních podporu jejich úsilí. Má snaha vyvrcholila jednáním a posléze korespondencí s Ministerstvem dopravy.

Závěrečná korespondence s MD je přiložena v článku. Hlukové limity jsou dodrženy, úsek Pražského okruhu byl zkolaudován, hluková ochrana je nadstandardní, snížení rychlosti kamionů by přineslo ekonomické ztráty. Hluk na D1 se sníží, až bude dobudován úsek 511 a po D1 přes Prahu nebudou jezdit kamiony. Těch několik mnoho let, než bude Pražský okruh dokončen, to už občané vydržíte.

Jsem přístupem MD zklamán. Po zamítnutí zvýšení hlukových limitů ústavním soudem je to další projev nezájmu zodpovědných o zdraví obyvatel. Neboť nadměrný hluk je jedním z negativních atributů, které ovlivňují zdraví.

P.S. Dopis od ministra dopravy je asi jeden z posledních ministerských dopisů z podpisem Dana Ťoka. Netroufám si však říci, zda je to dobře, či nikoli.

Stanovisko k návrhu územní studie „Čtvrťové centrum v okolí stanice metra Háje“

Územní studie byla zpracována na základě zadání MČ Praha 11. Má sloužit jako podklad pro využití území kolem stanice metra Háje, byla vypracována společností Atelier SAEM. Více zde.

K velkému zklamání občanů však studie přistoupila k využití tohoto cenného území dosti nešťastně. Především navrhla zástavbu na maximální úroveň udanou územním plánem a tím rezignovala na vytvoření příjemného, multifunkčního prostoru. Okolí metra tak dominuje zástavba výškovými budovami se všemi negativy takto zahuštěného prostoru – navýšení dopravy, hluku, emisí, vznik dalšího tepelného ostrova.

Záměr autorů, zbourat pochozí zónu Háje s garážemi s tisícem parkovacích míst pro obyvatele JM a místo ní postavit bytové domy souběžné s ulicí Opatovskou a vytvořit tak pěší bulvár, „narazil“ při projednávání na největší odpor. A jestliže tuto autorskou myšlenku doprovodil ještě záměr výstavby patrového P+R parkoviště na místě současného autobusového nádraží, byla myšlenka zamítnutí studie jako celku na světě.

Po výrazném tlaku Hnutí pro Prahu 11 proběhlo dne 27. 3. od 17.00 hod. pseudoprojednání s občany, přičemž připomínky MČ P11 měl předkložit radní pro územní rozvoj do Rady MČ tentýž den ve 12 hod. Připomínky občanů tedy zřejmě vůbec nebudou do stanoviska MČ zahrnuty. Projednání studie nemá na programu ani zastupitelstvo MČ. Jsem proto velmi zvědav, jaké připomínky MČ P11 odešle na Magistrát hl. m. Prahy.

Pro mne je tato studie nepřijatelná, proto jsem odeslal stanovisko jak MČ P11, tak i MHMP s návrhem na zamítnutí studie jako celku, následného nového zadání a vypracování nové studie, která by vytvářela pro občany i návštěvníky JM příjemný prostor a nikoli ghetto betonových budov.

Kopie připomínek v příspěvku.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jednoznačně navrhl Senátu PČR zamítnout návrh zákona, kterým by mělo dojít ke zdanění církevních restitucí. Já jsem pak na toto téma hovořil v Událostech, komentářích na ČT24 v senátním duelu s kolegou Peterem Kolibou z ANO. I když jsme se oba shodli na tom, že hlavním problémem je to, že s tímto návrhem přišli poslanci za KSČM, v další kritice byl můj kolega již opatrnější. Není divu, když právě ANO potřebuje tento politický handl k tomu, aby se s ČSSD udrželo u moci.

Nic jiného za tím totiž nevidím. Není však přípustné, aby se v právním státě právo ohýbalo tak, jak to vyhovuje vládnoucí koalici, která si jinak není schopná najít většinovou podporu v Poslanecké sněmovně.

Schválením návrhu zákona by došlo k narušení legitimního očekávání, v roce 2012 sedmnáct církví podepsalo se státem nějakou dohodu, kde bylo zdanění vyloučeno a stát najednou přichází s tím, že to bude jinak. To je ústavně nekomfortní. Argument, že církevní restituce byly předražené, nestačí na to, aby stát tímto způsobem narušil právní jistoty, kterých má být garantem. A to už vůbec ne v případě, kdy to není schopný doložit žádnou analýzou s přesnými čísly, pouhé tvrzení nestačí. Nemluvě o tom, že musíme přihlížet i k tomu, že byly vráceny nejenom majetky, ale že stát s tímto majetkem čtyřicet let hospodařil, tudíž ty náhrady byly celkem pregnantně vyčísleny.

Pokud by vás duel zajímal celý, můžete si ho pustit zde:

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594/ 

Poprvé v nové sestavě jsme se sešli v rámci Fóra pražských senátorů. Obměnou však minulý rok neprošla jen část Senátu PČR, ale i radnice hl.m.Prahy, pozvali jsem tak na naše první jednání i primátora Zdeňka Hřiba. Prodiskutovali jsme s ním program nového vedení radnice, podělili se s ním o problémy, které tíží naše obvody a především se domluvili na spolupráci a pravidelné komunikaci s magistrátem. 

Já osobně jsem s panem primátorem řešil mimo jiné zbytečnost výstavby Vestecké spojky, otazníky nad snahou vytvoření centrálního stavebního úřadu, zpoždění v přípravě dokumentace Hostivařské radiály a upozornil jsem ho na nedostatky přípravy Metropolitního plánu.

Fórum pražských senátorů je neformální sdružení 10 senátorů zvolených v Praze, které umožňuje řešit a komunikovat problémy jednotlivých městských částí společně. 

Po říjnových volbách je Praha 11 stále bez nového vedení, přesto chce “stará” Rada bez mandátu schválit ve čtvrtek 17.1. rozpočet na rok 2019.

Podle neoficiální informace ministerstva vnitra je Praha 11 posledním větším územně samosprávným celkem, kterému vládne “stará” Rada bez mandátu z říjnových komunálních voleb.

Tři měsíce od voleb rozhoduje o Jižním Městě Rada MČ Praha 11, jejíž důvěra zanikla začátkem října a dokonce čtyři radní neobhájili mandát zastupitele. Přesto byly od voleb přijaty stovky usnesení Rady, přičemž kromě běžné agendy pokračuje Rada v rozhodování o podstatných veřejných záležitostech – o městském majetku, pozemcích, prodejích a pronájmech, přijímá finanční rozhodnutí.

Navíc má Rada v demisi (ANO + TOP 09) tento čtvrtek 17.1.2019 v úmyslu nechat zastupitelstvo schválit rozpočet MČ na rok 2019. Proč? A komu tento stav vyhovuje?

Vyhovuje stranám, které jsou součástí původní Rady (ANO a TOP 09) a zároveň těm, kteří je v Radě od minulého volebního období „potichu drží“ (stranám exstarosty Mlejnského JM-ND a ODS). Strany jsou aktuálně bez ohledu na vlastní rozdílnosti sdruženy do tzv. povolebního vyjednávacího bloku ANO+TOP09/STAN+ODS, kterým de facto blokují reálná jednání o možné podobě nové koalice na Praze 11.

Agónii napomáhají i ve volbách druzí Piráti, kteří opustili jednání s vítězem voleb Hnutím pro Prahu 11 (HPP 11) a pomalu se přidávají k bloku stále vládnoucích stran. Do veřejné otevřené koalice s trestně stíhanými zastupiteli ODS se ale nikomu nechce, tak potichu všichni udržují tento demokracii vzdálený stav. HPP 11 vkládalo velké naděje do koalice s Piráty, ti svou náklonností k “bloku” ukončili jedinou příležitost na změnu v naší městské části.

Případné schválení rozpočtu na čtvrtečním zastupitelstvu by bylo legitimizací setrvání vlády starosty Jiravy (ANO) a dalších nezvolených radních. A hlasování o rozpočtu napoví, jak by mohla vypadat tichá nebo budoucí otevřená koalice na Praze 11.

Hnutí pro Prahu 11 nebude hlasovat pro rozpočet, který nebyl řádně projednán, neboť nebyl dosud zvolen finanční výbor zastupitelstva. Budeme požadovat řádné projednání rozpočtu až po ustanovení vedení Prahy 11 vzešlé z komunálních voleb. Do té doby je platné rozpočtové provizorium, které umožňuje bezproblémový chod městské části.

Jako senátor, jehož je Praha 11 domovskou lokalitou, považuji tento stav, kdy se proti vítězi voleb spojí všichni poražení napříč politickým spektrem, bez ohledu na své předvolební sliby, nejen za naprosto absurdní, ale i za velmi nebezpečný pro demokracii. Podkopává důvěru lidí v možnost svými hlasy ve volbách cokoli změnit, “nahání” je do náručí populistických stran nebo znechuceni k volbám již nepřijdou. Mnohokrát jsem tento názor slyšel za poslední měsíc při rozhovorech s občany. Bohužel technologie moci stran ANO, TOP09/STAN, ODS na Praze 11 zdá se opět vítězí a bohužel se k této místně zavedené praxi přidali i Piráti.

Ing. Ladislav Kos, senátor

Po zrušení Fondu národního majetku vznikl na ministerstvu financí tzv. Fond privatizace, které slouží ke správě výnosů z prodeje privatizovaného majetku a ze zisku z účasti státu v obchodních společnostech. V dnešní době jde zejména o společnost ČEZ, Čepro, MERO a Český Aeroholding. Tyto účty jsou podřízeny souhrnnému účtu a nejsou součástí státního rozpočtu. Aktuální stav zvláštních účtů je přibližně 34 miliard korun.

Fond má prioritně sloužit k pokrytí závazků státu na odstraňování ekologických škod vzniklých před privatizací, které činí přes 100 mld. Kč. Dále mohly být prostředky použity na krytí schodku důchodového účtu, pro Státní fond dopravní infrastruktury nebo Státní fond rozvoje bydlení.

Novelou zákona má být odstraněna velká část taxativního výčtu možností použití prostředků z privatizačních účtů a naopak je zavedena možnost převedení prostředků do státního rozpočtu a jejich využití v jakékoli kapitole. V případě nutnosti naopak umožňuje novela transfer prostředků ze státního rozpočtu do privatizačních účtů.

Naskýtá se proto otázka, zda je tato novela motivována snahou o hospodárné využití prostředků účtů privatizace nebo pouhou snahou o posílení státního rozpočtu. Domnívám se, že Ministerstvu financí jde o tu druhou možnost. Vysát z Fondu maximum prostředků a použít je na populistická opatření, jakými jsou jízdné se slevou nebo obědy ve školních jídelnách zdarma.

Neměl bych námitek s novelou, která by prostředky Fondu chtěla použít na financování základních potřeb státu. Ať už jsou to opatření reagující na klimatickou změnu, snížení uhlíkové stopy ČR nebo třeba na řešení energetické bezpečnosti státu.

Jsem toho názoru, že by Ministerstvo financí mělo fond prioritně využít k co nejrychlejším sanacím, protože ekologické závazky státu, respektive smlouvy na jejich odstranění, jsou až 25 let staré. Jako zpravodaj této novely jsem vyslovil argumenty proti přijetí a kolegové senátoři mě podpořili a sami uvedli příklady ze svých regionů, kdy se sanace postižených lokalit táhne velice dlouho a Ministerstvo financí k tomu přistupuje velice laxně.

Podařilo se mi tak jako zpravodajovi tohoto tisku přesvědčit Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu o návrhu na zamítnutí této novely a následně bylo jasnou většinou schváleno i zamítnutí na plénu Senátu.

Novela se tak vrátila k projednání do Poslanecké sněmovny, kde jsem jako zpravodaj obhajoval její zamítnutí Senátem. Za rozhodnutí Senátu se postavil například i poslanec ODS Jan Skopeček, který apeloval na PS těmito slovy “ Rád bych vás poprosil, abyste setrvali na názoru Senátu, a chtěl bych vás poprosit o zdravý rozum. Protože ještě žádná polistopadová vláda v České republice, a to ať byla pravicová, či levicová, neměla tu drzost vysát rezervní fond, který byl v rámci Fondu národního majetku. I předcházející velmi levicové vlády věděly, že mimořádné příjmy, ať už z privatizace, nebo dividend státních podniků, zkrátka není dobré utrácet na běžné výdaje. Protože každému státu, každé ekonomice, se může stát, že nějaké mimořádné výdaje bude potřebovat hradit.“  

Ještě před hlasováním se však ukázalo, že koalice nedisponuje potřebnou většinou 101 hlasů a hlasování tak bylo bezdůvodně odloženo na další den. Avšak i druhý den měla koalice ANO, ČSSD a KSČM problémy, takže byl zákon na poprvé zamítnut, protože PRO hlasovalo pouze 100 poslanců. Bohužel se ozval Pavel Kováčik z KSČM, že mu Jan Chvojka z ČSSD do hlasovacího zařízení vylil kávu a tím mu znemožnil hlasovat. Proto se hlasování odložilo o dalších deset minut a poté byla novela přijata většinou 102 hlasů. 30 miliard z Fondu privatizace tak nakonec, i přes odpor Senátu, doputovalo do státního rozpočtu.

V pátek večer 14. září jsem navštívil setkání příznivců iniciativy „Alternativa středočeské D3“, které se uskutečnilo v městském kulturním centru v Jílovém u Prahy. Sešlo se zde téměř padesát lidí, občanů Jílového i přilehlých obcí. Večer moderoval Pavel Šidák, který prezentoval spolek AD3 s jeho aktuálními úkoly a shrnul rovněž dosavadní činnost iniciativy.

Vystoupil jsem s krátkou prezentací o Vestecké spojce, která by na D3 měla navazovat. Byl jsem potěšen zájmem o toto téma i názory občanů k Vestecké spojce, která je podobně kontraproduktivní svou (ne)potřebností, ekologickými dopady i vysokými náklady, stejně jako plánovaná trasa dostavby D3. Slíbil jsem Alternativě středočeské D3 i místním občanům, že je budu v jejich aktivitě podporovat a jako senátor (i když za jiný obvod) využiji všech svých pravomocí, aby se našlo takové řešení, které by nepoškozovalo krajinu Posázaví tak jako plánovaná dostavba D3. 

Zde si můžete přečíst více o projektu Alternativa středočeské D3

Se skupinou obyvatel, kteří se sdružují pod subjektem Průhonice pro život, již delší dobu spolupracuji, protože zastávám názor, že je důležité spolupracovat i přes hranice volebních obvodů. Společně se snažíme, aby naše okolí zůstalo zelené, lidé mohli dýchat čerstvý vzduch a nemuseli se bát o kvalitu svého obydlí. Proto bych jim rád vyslovil důvěru a popřál jim hodně štěstí v nadcházejících komunálních volbách. Zde si můžete přečíst můj příspěvěk na jejich stránkách, avšak doporučuji projít si jejich web celý. 

Před půl rokem jsme v Senátu projednávali Evropskou strategii pro plasty v oběhovém hospodářství. Očekával jsem, že Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí bude počátkem konkrétní aplikace této strategie, bohužel zůstala na půli cesty. I přesto že jsem hlasoval pro schválení směrnice, mám k ní několik výhrad a to především tu, že je málo ambiciózní, řeší pouze minimální segment plastových odpadů, neřeší recyklaci a zejména neřeší asi největší problém v podílu zemí EU na znečišťování světových moří, kterým je vývoz plastového odpadu do třetích zemí. Přečtěte si v článku můj podrobnější postoj a návrhy na zefektivnění směrnice, které jsem prezentoval dne 15. 8. na schůzi Senátu.